Výběr správného léku

Je pravděpodobné, že člověk má více než pět jemných těl, ale domnívám se, že pro určení esence či homeopatického léku se můžeme omezit na těchto pět těl a předepisovat na vitální úroveň. Výhoda schématu pěti úrovním je v tom, že z něho jednoznačně vyplývá, že Bachovy esence nebo homeopatie není energetická léčba jako taková. Samozřejmě, že narušení na páté úrovni se projevuje i na druhé úrovni, ale druhou úroveň nemůžeme považovat za zdroj nebo příčinu nemoci. Termín „energie“ se používá pro tolik různých fenoménů, že z toho můžeme být zmateni. Říct, že „všechno je energie“ může být někdy základní pravdou, ale tvrzení, že je to pravda vždy, je samo o sobě nesmyslné.

Neměli bychom všechno, co je neviditelné, definovat pojmem „energie“. Pátá úroveň modelu „matrjošky“ složeného z pěti soustředěných kruhů, které se navzájem obklopují, nám pomáhá vyjádřit myšlenku, že při pohybu od první k páté úrovni se zvyšuje míra individuality. Naše nejjemnější tělo je nejvíc jedinečné, zatímco projevy na každé hustší úrovni jsou postupně obecnější a více společné.

Toto schéma nás provází při práci odebírání případu a vyhodnocení, ze které úrovně přichází určité informace.

Každý člověk má nějaké tělo a nějakou mysl. Tělo zahrnuje fyzické a energetické tělo, mysl je představována emočním a mentálním tělem:

 

Úroveň 1: Fyzické tělo

Fyzické tělo je jedinou viditelnou a hmatatelnou částí člověka. Je to materiální tělo: můžeme se ho dotýkat, dívat se na ně, vyšetřovat ho, měřit, testovat a prohlížet zevnitř i zvenčí.

Pokud má člověk nějaký problém, ve většině případů se jeho fyzické tělo různě projevuje. Při akutní nemoci můžeme mít například horečku, kašel, bolesti nebo průjem, často se cítíme slabí a vyčerpaní. Obvykle jsou za příčinu nemoci považovány viry nebo bakterie a léčba se soustředí na zničení těchto patogenů.

V případě chronické nemoci se fyzické projevy a symptomy většinou považují za důsledek genetického nastavení v kombinaci s životním stylem pacienta a jakousi „smůlou“. Léčba je zaměřena na zmírnění nebo zeslabení projevů a symptomů nemoci.

Klasická medicína, která je stále hluboce zakořeněna v pozitivistické víře v myšlenku, že realita je definována tím, co nezávislý pozorovatel pozoruje zvenčí a co je předvidatelné a opakovatelné, je zaměřena pouze na fyzické tělo. Ačkoli jsou uznávány účinky emocí na fyzické tělo (a nazývány psychosomatickými), nejsou přiřazovány k „opravdovým“ nemocem. Psychické projevy spadají do péče psychologů, zatímco fyzické patří do rukou lékařů.

Většina lidí, i když je konfrontována s omezeními vyplývající z této víry je do ní tak ponořena, že je pro ně těžké považovat patogeny za důsledek nemoci a ne za její příčinu. Úroveň 1 může být léčena toxickými nebo netoxickými substancemi.

O většině alopatických léků se ví, že jsou toxické a mají vedlejší účinky. Protože tyto léky se nedotýkají příčiny nemoci, ale pouze potlačují její projevy je jasné, že narušení se při takové léčbě bude pokoušet vyjádřit stejné symptomy výrazněji nebo vyvine jiné, na hlubší úrovni.

Většina přírodních léčebných systémů je také zaměřena na léčení fyzického těla použitím netoxických substancí z přírodních zdrojů metodami např. bylinkářství, potravinovými doplňky, detoxikační terapií atd. Podobně diety jsou zaměřeny na zlepšení zdraví fyzického těla s využitím přísloví: „Jste to, co jíte“. Je nezpochybnitelné, že dieta a životní styl ovlivňují všechny úrovně člověka, ale základní obecně uznávaný princip homeopatického pohledu je v podstatě protikladný. Říká se, že hojnost zdravé stravy zajistí všechno, co je nezbytné pro silné a zdravé tělo – úroveň 1 a že v důsledku jeho dobrého stavu se dají do pořádku i všechny ostatní úrovně. Esence či homeopatie léčí úroveň pět, protože ví, že pak se uzdraví i zbytek organismu. Je to cesta nahoru versus cesta dolů.

 

Úroveň 2: Energetické neboli éterické tělo

Úroveň 2 představuje energetický aspekt fyzického těla: zatímco úroveň 1 je změřitelná a tedy kvantitativní, úroveň 2 je kvalitativní. Představuje vitalitu člověka a  – ačkoli řeč slov může vést ke zmatení – nesmí být zaměňována s vitální úrovní neboli s úrovní 5. Energetické tělo není individualizováno jako úroveň 5, každý člověk má větší či menší vitalitu. Také případné narušení této úrovně je relativně omezeno na poruchy množství, povahy nebo rozložení energie.

Jestliže má člověk nedostatek energie, cítí se unavený, apatický, vyčerpaný. Nemá dostatečnou energii na to, aby se mohl ráno probouzet svěží, aby mohl po celý den dělat cokoliv, co chce nebo potřebuje: pohybovat se, pracovat, hrát si, tvořit, komunikovat, fungovat. Automatické funkce těla jsou v tomto případě zpomalené, nedostatečné a neadekvátní. V případě že se jedná o poruchy zásobování energie, všechny funkce kolísají od jednoho extrému ke druhému: na jedné straně vidíme hyperaktivitu nebo nadměrnou funkci, která jsou na druhé straně následovány vyčerpáním. Chybí rovnováha a pravidelnost. V obou případech narušená energie těla, která ve stavu zdraví rezonuje s druhou dimenzí, dovoluje virům a bakteriím množit se a zapříčinit fyzické onemocnění. Když je deformovaná povaha energie těla, tato energie se obrací proti sobě samotné a způsobuje autoimunitní onemocnění.

Stejně jako fyzické, také energetické tělo potřebuje být vyživováno: potřebuje přijímat energii. Může se nabít čerstvým vzduchem a vodou, slunečním světlem, zemí, cvičením a všemi terapiemi, které využívají sílu živlů. Dále doteky, masážemi, akupunkturou, aromaterapií, čerstvými potravinami. Neměli bychom zapomínat, že potraviny mají vedle materiální hodnoty také hodnotu energetickou.

 

Úroveň 3: Emoční neboli astrální tělo

Tuto úroveň můžeme považovat za jakousi nádobu naplněnou všemi emocemi, které jsme prožívali a prožíváme: hněv, zármutek, leknutí, vina, zahanbení, ponížení, strach, úzkost, nejistota, pochybnosti, podezírání, naděje, žárlivost, nenávist, závist a další. Emoce jsou společné všem lidským bytostem i když jejich množství a vzájemný poměr se u každého člověka velmi liší. Na emoční úrovni se setkáváme spíše s osobností člověka, s jeho výchovou a sociálním a kulturním základem než s vitálním narušením. Nicméně platí, že když není dynamis (potencionalita) v pořádku, budou se objevovat problémy i na úrovni emocí.

Zatím, co fyzické tělo je individuální a osobní stejně jako vitální tělo, tak úroveň energetická, emocionální a mentální mají kolektivní aspekt, ve kterém jsou ovlivňovány jinými jednotlivci i kolektivními myšlenkami a emocemi.

Každý z nás určitě zažil účinek energetického těla jiného člověka: pokud to byl někdo silný, vitální a plný života, pravděpodobně jsme v jeho společnosti byli plni energie. Když má někdo slabé, neduživé chřadnoucí energetické tělo, cítíme se vedle něho naprosto vyždímaní, protože se „přiživuje“ z našeho energetického těla.

Stejně býváme ovlivněni silnými emocemi jiného člověka, i když nemusí být výslovně vyjádřeny: cítíme smutek kvůli zármutku jiného člověka nebo jsme podráždění v přítomnosti podrážděného společníka. Pokud je takový pocit kolektivní, je ještě mnohem silnější: nesouhlas může kohokoliv nakazit hněvem a násilím, fotbalový zápas vzbuzuje nadšení a veselí, show a koncert nebo nějaké improvizované představení znásobuje pocity diváků nebo účastníků.

V homeopatickém pohledu není emocionální úroveň sama o sobě základem pro předepisování léků, neboť je příliš obecná a zároveň se příliš snadno stává předmětem interpretace. Máme sklon „rozumět“ nebo vysvětlovat emoce a kvalifikovat je jako nepříjemné/příjemné nebo nežádoucí/žádoucí nebo dokonce pozitivní/negativní. Pacient se také obvykle pokouší vysvětlit, proč cítí určitou emoci a poskytuje nám psychologickou analýzu. V homeopatii si těchto emocí sice všímáme, ale neinterpretujeme je. Hledáme, „co“ je narušené, ne „proč“ k tomu došlo.

Nepříjemné emoce jsou výrazem vitálního narušení stejně jako třeba ekzém nebo nespavost.

 

Úroveň 4: Mentální neboli kauzální tělo

Společně s předchozí emoční úrovní formuje mentální úroveň, „myslící“ část organismu a má svůj individuální i kolektivní aspekt. Dominantní a široce rozšířené myšlenky ovlivňují individuální myšlenky a přesvědčení každého člověka. Této skutečnosti využívají odborníci na reklamu, ať už politickou nebo komerční.

Někteří lidé podle všeho více trpí individuálními nemocemi, zatímco jiní prožívají kolektivní narušení. Důvod pravděpodobně nelze najít na této úrovni, protože je věcí volby duše. Nemůžeme sice smysluplně odpovědět na otázku, proč je některý člověk právě takový ani proč trpí určitým narušením, přesto může být pro léčebný proces důležité pozorování, zda je nemoc individuální nebo kolektivní. Úrovni 4 lze také říkat psychika.

Můžeme rozlišit zdravé fungování psychiky (psychologie) a nezdravé fungování psychiky (psychopatologie) podobně jako rozlišujeme zdravé (fyziologie) a nezdravé (fyzická patologie) fungování fyzického těla.

Psychiku můžeme dále rozlišit na tři vrstvy: na vědomou, podvědomou a nevědomou mysl. Vědomá mysl je vrcholem ledovce, kde sídlí naše racionální myšlení. Tady přemýšlíme, počítáme a zabýváme se logickým uvažováním.

Podvědomí je mnohem větší a důležitější vrstvou, kterou chceme během odebírání případu prozkoumat, obsahuje všechny naše nežádoucí, nesnesitelné, zakázané nebo příliš bolestné myšlenky, touhy, přání a zkušenosti. Protože jim není dovoleno existovat vědomě nebo se projevit navenek, jsou potlačené, popřené, schované pod povrchem. Zde žijí svým tajným životem a ovlivňují naše myšlenky a činy, aniž bychom si to uvědomovali. Protože vnímání, připuštění nebo vyjádření těchto pocitů a myšlenek je nebo bylo tabu, a tedy život ohrožující, je obtížné dostat je na povrch. Někteří psychoterapeuti se pokoušejí přesunout je do vědomí a integrovat do osobnosti člověka, ale jedná se o dlouhý a bolestivý proces, který se obvykle setkává s velkým odporem pacienta. Při homeopatické konzultaci máme techniky, jak proniknout do podvědomé úrovně bez toho, abychom museli být příliš útoční. Naše otázky jsou zaměřeny na zkoumání oblastí nebo situací, které pacient méně kontroluje: strachy a fobie, sny, silně stresující události, fascinace a nebo také záliby.

Nevědomá úroveň je podobná kolektivnímu nevědomí: obsahuje vzpomínky z celé historie lidské rasy. Na této úrovni jsou uloženy symboly, mýty, alegorie, pohádky, legendy, a pověsti. Ty jsou univerzální a odrážejí hlavní témata lidského života jako například narození a smrt, posmrtný život, iniciační rituály, rodičovství, pohřební rituály, moc nebo lásku. U pacienta se často objevují ve formě snů nebo nevysvětlitelných fascinací.

Každý člověk má nějakou mysl, dokonce i kojenec nebo malé dítě, o tom jistě nikdo nepochybuje, ale ne každý je „mentální případ“.

O mentálním případu mluvíme tehdy, pokud je centrum vyjádření nemoci na mentální úrovni a ukazuje na možnost vážné duševní poruchy. U každého pacienta však  zkoumáme  mentální  úroveň, protože jak postupujeme skrze úrovně směrem nahoru, člověk se stává více individuálním. Když chceme zjistit, jak vnímá svět, musíme se ho na to zeptat.

Tato úroveň je také nazývána úrovní bludů. Každý člověk má svou vlastní verzi reality a tedy každý člověk žije ve svém světě bludů. Blud je pak definován jako narušené vnímání reality, což znamená, že člověk neexistuje „tady a teď“, ale žije ve vzpomínkách na minulost nebo v úzkostech kvůli budoucnosti. Obojí odráží aktuální stav v minulosti a v budoucnosti.

Právě zde můžeme mimochodem najít odpověď na otázku, zda bychom měli předepisovat na aktuální stav pacienta, ve kterém se nachází okamžiku, kdy za námi přijde nebo zda máme předepisovat na celou jeho anamnézu. Když pochopíme, že naše paměť je flexibilní a stále přepisuje náš život, pak zjistíme, že minulost nebo anamnéza pacienta obsahuje jen projekci jeho současného stavu do minulosti. Existuje pouze věčné „teď“. Nemůžeme předepsat na minulost ani na budoucnost.

Důsledkem života v bludech je, že se všichni snažíme, aby byly splněny určité podmínky, za kterých se budeme cítit dobře. Ve skutečnosti je každý z nás „bezpodmínečně dobrý“ a perfektní, ale pokud to neprožijeme na vlastní kůži, cítíme se narušeni. Část tohoto narušení se projevuje v myšlenkách o tom, jací potřebujeme být nebo co potřebujeme dělat, což vede k nutkavým myšlenkám, jednáním a reakcím a omezuje to naši svobodu.

Takové podmínky a omezení jsou vynikajícím ukazatelem na lék či esenci, který musíme předepsat, aby je pacient mohl odstranit ze svého života.

 

 

Úroveň 5: Vitální úroveň

Tato úroveň za myslí a tělem může být interpretována jako křižovatka, kde se protíná na jedné straně náš osobitý aspekt nás samých, který je zábleskem naší duše a na druhé straně náš individuální a jedinečný organismus.

Pokud se pokoušíme předepisovat lék či esenci na základě největší možné podobnosti obrazu narušení, předepisujeme na vitální úroveň. Je nazývána „esencí“ léku nebo pacienta.

Nemoc není nic jiného než dynamická poruch našeho duchovně vitálního těla, která se projevuje v pocitech a funkcích mysli a těla. Když se všechny tyto projevy mysli a těla odstraní, z nemoci nezůstane nic, protože nemoc je v první řadě nemateriální povahy.

Úroveň 5 se rovněž nazývá úrovní pocitů: je to úroveň nejhlubšího vědomí sebe sama. Není to nějaká myšlenka, protože ta je produktem psychiky (úroveň 4). Tato úroveň dává tvar všem našim myšlenkám a emocím, energii i funkcím a činnostem fyzického těla.

Úroveň pět je sférou individuality.

Je to program každého člověka a obsahuje prožitek sebe samého. Protože se jedná o oblast tak intimní, tak zřejmou a pro člověka přirozenou, nepotřebujeme ji předávat do slov a když se na něco takového zeptáme, mnoho lidí se nám to marně pokouší objasnit. Opět platí, že v homeopatii máme techniky, jak se k této úrovni dostat.

Jedinečný projev každého člověka je složen z mnoha aspektů, je to jako orchestr, ve kterém ve stavu zdraví hrají všechny nástroje a harmonicky. Náš nastroj můžeme použít pro vyšší účely naší existence.

Všichni se rodíme s nějakým vitálním vjemem, který zůstává naší integrální součástí v průběhu celého života. Je to skutečnost: stejně jako naši rodiče (genetika), místo a datum našeho narození (astrologie), pohlaví, místo v rodině (výchova), konstituce (miasma), rodinná anamnéza (rodinné konstalace) se nikdy nezmění. Jsou to zkušenosti našeho života.

Z toho vyplývá, že každý člověk má nějakou vitální úroveň. Je tedy každý člověk narušený nebo nemocný? Zjevně existují nějaké stupně narušení. Všichni máme vitální vjem, ale můžeme se cítit šťastní a svobodní a užívat si dobrého fyzického zdraví a energie. V takovém případě je vitální úroveň poměrně nenarušená a neprodukuje žádné znaky nebo symptomy mysli a těla. Jestliže se takové znaky a symptomy objeví, je jisté, že na vitální úrovni jsou nějaká narušení, která se začnou projevovat navenek, abychom si jich všimli a mohli je začít řešit. Z tohoto úhlu pohledu jsou symptomy nemoci šancí pro její vyléčení.

 

 

Žít „TADY A TEĎ“ je jak jednoduché, tak i nejtěžší.